Francie - Provence (Honeymoon)
0:41
Provence
Naše svatební cesta se dnešní nocí přehoupla do druhé
poloviny. :( Líbezné probuzení nezapříčinila ani oblíbená píseň nastavena na našich budících,
ani dva úporně štěkající psi, ani koza pasoucí se pod okny, ale křiklavě zelená
andulka silně vřeštící v kleci ve vedlejší místnosti. Mimochodem, v té
místnosti, kde pro nás byla přichystána lahodná snídaně a já měla dokonce to
privilegium, že jsem vyfásla židličku přímo pod andulčinou klecí.. A tak má
snídaně byla o moc veselejší a hlavně hlasitější. :)
Prošli jsme si okolí vily, chvíli jsme si sedli u bazénu,
ale na koupání to takhle ráno ještě nebylo. Prozíravě jsem se tedy přioblékla a
vyrazili jsme na cestu do červených skal Colorado de Rustrel. Jakmile jsme se
vzdálili od auta, samozřejmě vysvitlo sluníčko a bylo cca o 10 stupnů více, než
ráno, takže se mi v černých kalhotách a černém svetru šlo velmi příjemně. :)
Na nějakém blogu jsem se dočetla, že do těchto skal se
doporučuje tmavá, dobře omyvatelná obuv, jelikož červený poprašek dost barví,
takže to, že jsem si na poslední chvíli vyměnila boty s bílou podrážkou za
pohorky, tentokrát už prozíravé opravdu bylo. :)
Původně jsme si mysleli, že se ve skalách zdržíme tak na 20
minut. Vystoupíme z auta, dojdeme k nějaké skále, pokocháme se,
vyfotíme pár fotek a pojedeme dál. Ovšem nevzít si na parkovišti mapu, přiznejme si, až tak moc prozíravé nebylo. A rozhodovat se na rozcestí mezi trasou
modrou, červenou a černou a přemýšlet u toho jako na sjezdovce, opravdu nedoporučuji.
:D Modrá bude nejlehčí, černá nejtěžší a nejdelší, tak dáme střed ne? :) No jasně!! :) Načež jsme trochu zabředli do rozhovoru o strojích a linkách na recyklaci
plastu (Tomův pracovní obor) a zjistili jsme, že už jdeme pěkně dlouho a že
snad na té cedulce s červenou šipkou nebylo 1,2 km , ale 12 km . ? Když jsme se tedy
dopracovali k prvním skalám a žasli nad tou nádherou, rozhodli jsme se, že
červená nebyla dobrá volba a tak se vrátíme na začátek a na rozcestí vybereme
jinou trasu. Vybrali jsme černou. Nevím proč, ale nějak vypadala líp, než ta
modrá. :D Asi po půl hodině jsme se dostali na další rozcestí, kde se černá
sbíhala s červenou a za dalšími skalami pak i s modrou. :D Při nahlédnutí
do mapy u důchodců kochajících se u stejné vyhlídky jako my, jsme zjistili, že
kdybychom v červené trase pokračovali, už dávno bychom byli tam, kde jsme
právě teď. :D Naštěstí povídání o recyklačních linkách bylo natolik zajímavé,
že mi ani nepřišlo, že jdeme více jak dvě hodiny. :)
Během té dlouhé vycházky nám pořádně vytrávilo. Ale myslet
si, že v době francouzské ,,polední,, siesty najdeme nějaké městečko, kde mezi
12:00 a 14:00 někdo nespí nebo neodpočívá, bylo dost bláhové. Zastavili jsme ve městečku, které se podle aut na parkovišti zdálo docela živé, avšak, když jsme se vydali uličkami směrem do centra, vypadalo to tam, jak kdyby tam někdo před 5 vteřinami nahlásil
bombu. Nepotkali jsme ani nohu, natož otevřenou restauraci. Vzdali jsme to a rozhodli se,
že si dáme oběd až v nedalekém Roussillonu, což byl další cíl naší cesty. A musím říct,
že se vyplatilo počkat. Oběd i zákusek byl výborný a město překrásné. Leží
totiž na vrcholku červených skal a každý dům je vystavěn z červeného ,, asi
písku,,. Takže, pojďme si říct, kam se hrabe naše Červená Lhota. :)
Další zastávkou bylo město Gordes, které se nacházelo jak
jinak, než také na kopci. Prošli jsme se uličkami a náměstím a pokračovali jsme
zase o kus dál do Saint Rémy- de Provence , město, uličky, náměstí, obchody,
klasika :D Z tisíce kaváren jsme nevybrali tu nej.., kde bychom si dali
kávu a tak jsme pokračovali do Les Baux – de Provence s jistotou, že tam
určitě tu pravou kavárnu najdeme. Město je to velmi originální, leží totiž na
kopci, ano, stejně jako všechny ten den navštívená města. :D Asi kilometr do kopce podél silnice se stáčelo
parkoviště, kde na nás čekalo asi 150 parkovacích míst, takže už z toho bylo zřejmé, že město bude zajisté přeplněné turisty. :D Ne, nebylo. Dorazili jsme
tam totiž v 18:52 a všechny obchody, kavárny a restaurace měli do 19:00.
:D Takže krom toho, že jsme si kávu opět nedali, procházeli jsme nejspíš městem
duchů, protože všichni prodejci a zaměstnanci přesně v 19:00 naskákali do
aut a město obehnané hradbami opustili. Zůstali jsme tam jen MY DVA. :)
Čekal nás ještě přejezd do Avignonu. Ten jsme zvládli
poměrně rychle. Vzhledem k tomu, že jsme ubytování bookovali den dopředu, ani
jsme se pořádně nepodívali, jak vypadá a kde přesně se ve městě nachází. Dost nás tedy
překvapilo, že nás navigace vedla stále do centra starého města a několik metrů za velkým hlavním
náměstím nám oznámila, že se právě nacházíme na místě určení. Když
jsme se dostatečně podivili a ujistili, že směrovací číslo, město, ulice i
číslo popisné jsou v navigaci opravdu správně zadané a že prostě nekecá, zaparkovali jsme a šli omrknout jistý dům s popisným číslem 18, který se zprvu jako ,,hotel,, moc netvářil. Název ,,hotelu,, - nikde, recepce -nikde, zamčeno, jediný detail, který
nás ujistil, že jsme 100% správně, byla tato cedulka na vstupních dveřích. :D Ač
jsme ringbellili celkem 10x, stejně nikdo neotevřel. Takže Tom musel dohledat
telefonní číslo a volat. Přiběhl takový mladý klučina z vedlejšího baru,
otevřel nám spodní dveře a směle nás zval dál. To se ale bohužel na první pokus nepovedlo. Když se totiž
vstupní dveře otevřeli, bylo tam místo pouze pro jednu osobu, dveře se museli
zavřít, daná osoba vstoupila na schody a pak mohl teprve vstoupit další člověk, zase zavřít, popojít
do schodů a pak jsem konečně vstoupila já. Vystoupali jsme po extrémně úzkých schodech do 1. patra,
kde byl naprosto kouzelný apartmán. Dva balkony přímo do ulice a centra
Avignonu. Vše velmi designově a vkusně zařízené, čisté, prostě perfektní. A pokyny?: ručníky jsou ve skříni, kdybyste si chtěli vyprat, tak pračka je v koupelně,
sprcháč i šampon taky. Snídani máte v lednici, je tam ovoce na fresh,
chleba jsem Vám koupil teď čerstvý, ten je tady v pytlíku, kávovar je
tady, kapsle tady, toastovač tady, topinkovač tady, svíčky tady, sirky tady, mapa města tady, to
je snad všechno, kdyby něco, bydlím nad Vámi. Zítra odejděte kdykoliv, nechte mi
peníze za ubytko na stole a jenom zabouchněte. :D Slušnej týpek. :D
Nachystali jsme si večeři, zapálili svíčky, vypili sklenku vína a natěšeni, jak vyrazíme do města, jsme padli do postele a usnuli, jak malá děcka. :)
Více na:
0 komentářů