Už od léta toho roku jsem často slýchala: ,, Já už se tak těším, až si tě vezmu za ženu, až budeš moje! Já vím, že už teď jsi moje, ale potom budeš moje, jakože úplně moje, chápeš,ne?." :)

Někdy tak pouze zavtipkoval, někdy mě objal a pošeptal mi ta krásná slova tak vážně, že jsem se občas i trochu bála, že mě snad rovnou požádá o ruku. :)

Přes zimu toto téma nějak utichlo. Byla jsem v našem vztahu šťastná, takže mi bylo úplně jedno, zda si mě Tom bude chtít vzít hned, za rok, dva nebo deset let. Ale Tomovi to očividně jedno nebylo. :)

Byl konec února 2015, naše říjnové stěhování do USA se pomalu blížilo.  A Tom právě téma USA rozebíral se svými německými kolegy u večeře. Seděla jsem vedle něj a poslouchala - no, spíš tak napůl, přiznávám.  Kdežto najednou někdo z přítomných pronesl otázku (nevím, jak přesně zněla, moc jsem právě tuto část rozhovoru nevnímala), ovšem Tomova odpověď, že to je úplně zbytečná otázka, že do USA už přece pojedu jako jeho žena, mě docela vykolejila. Ač občas jeho rychlou AJ nestíhám, v danou chvíli jsem rozuměla naprosto zřetelně každé slovo. Kolegové užasle pohlédli na mě, já na Toma. A z mého českého ,,AHA" si zajisté každý z Němců vyvodil, že já o plánované veselce nemám ponětí :D

V březnu jsme odjeli na měsíc do USA, cestovat po Floridě a tak jsem si tak říkala.. Tom ví, že jsem si vždy přála mít svatbu někde v zahraničí, osamotě, bez lidí..  Prostě jen my dva.. pláž, sluníčko.. Ale, že by Florida?  To, myslím, že ne.. Na Floridě bych snad ani svatbu nechtěla a asi ani zásnuby ne. To není to pravé místo.

Přibližně v polovině našich cest, si takhle ležíme na pláži, na nejjižnějším místě USA na Key Westu a z obou stran kolem nás pobíhají nějací lidé, vlaje za nimi bílá organza, v rukou drží rozkládací židle, které s obrovskou přesností v několika řadách kladou do písku, mezi ně pokládají bílý koberec a nám už pomalu dochází, že se zajisté jedná o přípravu místa na svatební obřad. Užasle jsem se dívala, jak 3 muži staví a zdobí svatební bránu na samém okraji oceánu.

A Tom mi najednou povídá: ,, Takovouhle svatbu bys opravdu chtěla? Bez rodiny? Bez přátel? A hlavně ty, věčná koordinátorka, která neustále vymýšlí milion detailů, jak vše vylepšit. Ty! Ty bys chtěla mít svatbu takhle připravenou? Úplně bez práce? Tomu nevěřím."

Přemýšlela jsem. Po chvíli jeho argumentování mi došlo, že má asi pravdu. Vždycky mu budu vděčna za to všechno, co mi tam tenkrát řekl a za to, že mě vlastně ,,ukecal,, ke svatbě, jakou jsme nakonec měli. Litovala bych toho do konce života.

Březen se uchýlil ke konci, nás čekala už jen dvoudenní zastávka v New Yorku a tradá zpátky do Německa. Návrat do reality a chladného počasí byl krutý. Za týden v Německu jsme se poměrně aklimatizovali a na víkend jsme jeli do ČR. Asi ve středu za mnou Tom přišel a ostýchavě povídá: ,,Vadilo by Ti, kdybychom se v pátek po cestě domů zastavili v Praze?"

K - ,,No, nevadilo, proč by mi to mělo vadit? A proč vlastně?"

T - ,,Nooo, víš, ehmmm.. no.. já jsem si vybral na internetu nové kolo (pozn. vášnivý cyklista, který dříve hodně závodil, ale nyní nemá na svého koníčka už tolik času, takže nedávno svá dvě kola prodal, a zbylo mu už jen jedno, takže je jasné, že nutně potřebuje zase nové). No víš a on ho prodává nějaký pán, který bydlí v Praze na Újezdě. Tak jsem myslel, že bych Tě vysadil třeba u ségry na Andělu, dojel bych se tam podívat a pak bych Vás vyzvedl a jeli bychom domů, hm?."

K - ,, No, tak.. nové kolo asi komentovat nebudu. Ale jinak jako plán to zní dobře. Alespoň koukneme se ségrou po obchodech." :)

Pátek se přiblížil. Vyrazili jsme už kolem poledne, abychom byli před 17:00 v Praze. Já šla na nákupy se sestrou (no dobře, na zmrzlinu) :D a Tom omrknout nové kolo. Když nás vyzvedl, vyvalila jsem oči a říkám: ,,Kde máš to kolo???"

T - ,,No, víš, ono je jako pěkný, ale dost drahý, tak jsem se chtěl ještě večer poradit s klukama, jestli je to jako dobrej kup a tak, víš? Dojela bys se mnou do Prahy kdyžtak zítra znovu?? Kdybych se rozhodl, že ho chci.?

Hlavou mi běželo. Jasněě, po měsíci a půl doma, jediná volná sobota, ne, vůbec jsem se nechtěla vidět s rodinou, navštívit kamarády, relaxovat atd.. jasně, že chci zase další den zabít cestou do Prahy a čekáním v autě, až se rozmyslíš, jestli to kolo chceš nebo ne.

Když viděl, jak jsem se na něj podívala, říká:

T - ,,Jsem myslel, že bychom to třeba spojili s nějakým výletem."

No, to už znělo trochu líp.:)

K - Jasně, že tam s Tebou dojedu zlato. :) Jestli se Ti to kolo líbí.

V pátek večer se Tom poradil s klukama a v sobotu po obědě jsme samozřejmě vyrazili směr Praha.

Když jsme tam přijeli, byly asi 3 hodiny odpoledne.

T - ,,Já tam mam být až po 17:00. Tak máme ještě čas. Nezajedeme třeba ??

Oba jsme jednohlasně vyslovili: ,,Na Vyšehrad?"

Vyšehrad má totiž pro nás s Tomem v Praze takový zvláštní význam. Už před lety jsme se tam scházeli jako přátelé, v zimě, v létě, prostě vždycky.

Měli jsme tam také první rande, když jsme spolu konečně před rokem a půl začali chodit.

Prostě byli jsme tam nesčetněkrát. Takže otázka, kam pojedeme, když máme čas, byla zcela zbytečná.

Bylo nádherné počasí, i když byl teprve začátek dubna. Všude spousta lidí. Dokonce bych řekla, že tolik lidí, jsem tam ještě nikdy neviděla. Odpolední procházka byla příjemná, šli jsme po hradbách směrem k zahrádce, kde jsme se chtěli občerstvit. Zastavili jsme se (na stejném místě jako obvykle) a pozorovali výhled na Prahu . A Tom najednou povídá: ,,nesedneme si tady ještě chvíli na lavičku?"  Rozešla jsem se tedy směrem k lavičce, otočím se zpátky na Toma, jestli mě následuje. Ovšem ten klečí na zemi, chytá mě za ruku a dotazuje se, jestli bych si ho teda jako chtěla vzít. :)

Moje slova.. ,,Ne,ne,ne.. To jako vážně?" když jsem ho spatřila klečet na zemi, ho možná trošku vyděsila. :D Ale nakonec samozřejmě zaznělo mé: ,,Ano!" :)

Chvíli jsme seděli na lavičce a pak jsme se přesunuli do ,,naší,, restaurace, kam jsme vždy po procházce na Vyšehradě, chodili. Z jídelního lístku jsme vybírali něco tzv. romantického, abychom oslavili tuto velkou událost. Po 15 minutách rozhodování jsme se na sebe podívali, jakože fakt asi na nic ,,romantického,, nemáme chuť a jídelníček vlastně ani nic ,,romantického,, neobsahuje, takže když přišel číšník vypadlo z nás: prosím jednu špenátovou a jednu šunkovou pizzu. :D :D A dvakrát malýho Hooegardena :D

Pochutnali jsme si neskutečně, ale také jsme řekli, že nikdy nikomu neprozradíme, jak slavnostní ,,večeři,, jsme měli v den našich zásnub. :D

Před 17:00 jsem se zděsila při pohledu na hodinky, že už jako musíme jet, pro to kolo.

A z Toma začalo pomalu lézt, jakou na mě ušil boudu. :)

T: ,,Víš, já jsem si vybral na internetu v pražském zlatnictví Rýdl - 2 zásnubní prstýnky. No, už je to vlastně nějaký ten měsíc. Jenže se mi líbily oba a nemohl jsem se rozhodnout, který bude lepší a tak jsem je nechtěl objednávat, ale chtěl jsem se na ně podívat v prodejně. Ale cožpak to jde? Dostat se do Prahy bez Tebe? Když jedeme do Německa nebo z Německa a mohl bych se v Praze zastavit, tak jsi pořád se mnou. Kdybych se sem dostal dřív, požádal bych Tě už dávno, ale pak jsme byli na té Floridě a léto se pomalu blíží, tak jsem si říkal, že už je nejvyšší čas a tak jsem si musel vymyslet tu blbou historku o koupi kola. :) Takže včera jsem navštívil nee pána na Újezdě, ale zlatnictví na Újezdě a po tom, co jsem donutil paní prodavačku, aby si dala každý z prstýnků několikrát na ruku, abych viděl, jak vypadají, jsem vybral ten krásnější. :) Od začátku našeho vztahu jsem věděl, že pokud Tě jednou požádám o ruku, nebude to nikde jinde než na Vyšehradě, protože to je prostě naše místo. No a tak jsme sem dneska museli jet znovu. :) Už chápeš? :)

Zírala jsem na něj, jak z jara. :) Jakej je to koumák. :D

Večer jsme zašli na zajímavý film do ,,našeho,, kina Aero, které rádi navštěvujeme. A v noci jsme jeli domů.

Byl to krásný den. :)

V neděli si pro nás shodou okolností připravili překvápko naši milí rodičové, kteří se společně domluvili a uspořádali na nedělní oběd grilovačku na zahradě. Takže jsme ani nemuseli nic vymýšlet a měli jsme krásnou příležitost  to celé rodině oznámit rovnou tam. :)

Tím bych asi zakončila téma zásnuby.

Oceňuji Tomův výběr překrásného prstenu, oceňuji jeho nápaditost a herecký výkon, oceňuji výběr místa a oceňuji, že mi rozmluvil svatbu jen ve dvou. :) Je prostě skvělej :) 

Více na: