Byli jsme už poměrně hladoví, přeci jen, byl čas oběda. Nechtěli jsme však zaútočit hned na první stánek za vstupem a tak jsme se i přes velký hlad rozhodli, že si nejprve prohlédneme nabídku okolních stánků a následně vybereme to nejlepší. Když jsme se konečně prodrali všemi těmi lidmi až nakonec, usoudili jsme, že nejlépe vypadající byl samozřejmě první stánek, hned u vchodu. Vrátili jsme se tedy a ochutnali tzv. husí burger s barbecue omáčkou a karamelizovanou cibulkou, musím uznat, že byl opravdu výtečný!

Tom chtěl ochutnat hlavně pečenou husu. Přece jenom, jsme na festivalu se zaměřením právě na husy. Bohužel, v tomto ohledu jsme byli trochu zklamaní, protože většina stánků nabízela pouze burgery, husí paštiky, husí játra, polévku apod. Tzv. ,,pořádný kus husy,, měl v nabídce pouze jeden stánek (o čemž také svědčila ta půl kilometrová fronta). Ne, že by jídla nebyla připravená, ovšem stánek byl naprosto katastrofálně a nesmyslně organizován. Jeden člověk připravoval (pekl, vařil, smažil) jídla a tři pomocní brigádníčci prodávali. Po hodině a deseti minutách, co jsme ve frontě stihli rozebrat uplynulý týden, naplánovat víkend a několik dalších týdnů dopředu, jsme se konečně posunuli na roh stánku, kde mě nejprve (zajisté zkušený) kuchař poprskal olejem při smažení (pálení se) husích jatýrek a následně jsme zjistili, že se vedle nás celou dobu nenápadně tvoří druhá a za ní třetí fronta. Ano, my, ti blbci, co stojí poctivě hodinu ve frontě, se jídla asi nikdy nedočkají, avšak Ti, co jdou vlastně jenom nahlédnout, co, že se to v tom stánku vlastně prodává, už tam tak nějak nenápadně zůstanou. Uznávám, že jsem začínala být (i po dvou horkých ciderech) mírně prochladlá a poměrně dost vytočená, stejně jako většina dalších lidí ve frontě, ať už za námi či před námi. Vzniklou situaci a ,,něčí,, neschopnost jsem také (naštěstí pouze ve své hlavě) náležitě komentovala.

Neměla jsem koule na to, abych si stejně jako prošedivělý důchodce v prestižích s igelitkou Billa 30x za hodinu postěžovala, že jsem musela zaplatit vstup 30,- a teď tady, jak idiot stojím na jídlo za které chtějí nehorázných 200,- přitom je to jen stehno a kus chleba a tak si možná po hodině čekání dám jenom paštiku, která je levnější (a mají ji i v dalších deseti stáncích u kterých není žádná fronta :))

Po cestě jsme ještě zvládli zastávku na Vyšehradě, kde jsem si konečně zdokumentovala ,,naší,, lavičku, kde mne Tom požádal o ruku. :)

Večer jsme zašli na drink s přáteli, byl to jeden z nejzábavnějších večerů za poslední dobu. :)  V neděli jsme podstoupili první obžerství na obědě u tchýně, odpoledne druhé u našich na oslavě a večer jsme vytáhli mé dva sourozence do kina. No, na co bychom asi tak mohli jít. Tom cyklista, brácha taky.. Sestra studentka filmové historie, kterou zajímá výkon hlavního hrdiny, produkce, střih a režie víc, než celý děj filmu. Ano, šli jsme na Pád legendy o Armstrongovi a jeho ,,vyhraných,, Tour de France. Výkon hlavního hrdiny byl zhodnocen velmi pozitivně, film vesměs také, ale jelikož jsme všichni viděli dlouhý dokument Armstrongova lež, nemohli jsme čekat, že se dozvíme nějaká nová fakta. Takže film nás moc nepřekvapil, ale ani neurazil. ;)

Našla jsem si o filmu na ČSFD ještě pár zajímavostí (výkon hlavního hrdiny byl opravdu skvělý):

Více na: