La Rambla - je hlavní zábavní a turistickou ulicí v Barceloně. Jedná se o dlouhou úzkou třídu táhnoucí se z Placa de Catalunya až do přístavu, kde končí slavným Kolumbovým sloupem. La Rambla se nachází přesně uprostřed tří historických čtvrtí - starou La Ciutat vella, gotickou Barri Gotic a čínskou El Raval - a z každé si bere něco.

Socha Kryštofa Kolumba - je 60 metrů vysoká soha, která byla postavena v 19. století na počest Kryštofa Kolumba, jenž vyplul ze zdejšího barcelonského přístavu za objevením Ameriky v roce 1492. Mnoho lidí se mylně domnívá, že Kolumbova pravá ruka ukazuje směrem na Ameriku, ale není tomu tak. Ukazuje, kam se jeho tehdejší flotila vydala na plavbu do Indie.

Olympijský přístav - od r.1992, kdy zde probíhaly Olympijské hry se z přístavu stalo jedno z nejdůležitějších center ve městě. Kromě luxusního nákupního centra Maremagnum Moll d´Espanya s mnoha butiky, restauracemi a multikinem, se zde nachází také Námořní muzeum a Akvárium, kde je ke zhlédnutí na 4000 druhů živočichů a obrovská nádrž se žraloky, pod kterou se prochází v tunelu.

Vlakové nádraží - Estació de Franca

Během dlouhého odpoledne jsme projeli Barcelonu i její okolí křížem krážem. Viděli jsme vše, co jsme vidět chtěli a ještě mnohem víc. :)

 Odpoledne nesměla chybět ani káva. Já si objednala ledovou, protože bylo opravdu horko. 

Chuť byla výtečná, jen způsob servírování mě poněkud překvapil a rozesmál! :)

Když jsme v podvečer míjeli prodejnu se sušenou šunkou, kde prodavač za výlohou ukrajoval uzounké plátky z obrovské flákoty, u které byla cedulka s naprosto nepochopitelnou cenou. zeptali jsme se Sergia, jestli, když jsou v těch sušených šunkách tak velké cenové rozdíly, jsou opravdu i tak velké rozdíly v chuti. 

Nenapadlo ho samozřejmě nic jiného, než nás vzít do restaurace, abychom si mohli odpovědět sami.

A odpověděli! Je to sakra rozdíl. :)

Sotva jsem dojídala poslední sousto s myšlenkou, že mi asi praskne břicho a že toho vína už za ten den také bylo dost, zeptal se Sergio, jestli už teda jako nevyrazíme na večeři. Že už má docela hlad. :D

Domluvili jsme se tedy, že vyzvedneme jeho manželku po práci (živí se jako průvodkyně po Barceloně, takže pracuje převážně o víkendech) a pojedeme společně na Plaza de Espanya, kde se v bývalé aréně, která v minulosti sloužila k pořádání býčích zápasů, nyní nachází nákupní centrum a na střeše je plno restaurací.

Tam všichni společně povečeříme a já s Tomem se pak po setmění půjdeme podívat na magickou fontánu, kterou oni dva už viděli nejméně tisícdvěstěkrát, paní průvodkyně tipuji miliondvěstěkrát. :D

Sergio se, jak jsem během dne zjistila, narodil ve Švýcarsku. Na otázku, zda je tedy Švýcar, odpověděl, že matka je Španělka a otec Holanďan. A tak mě vlastně vůbec nemohlo překvapit, že jeho manželka, která si právě přisedala do auta, byla Asiatka. :D

Večeře byla výborná :) Dali jsme si zeleninový salát a lososa s uzounkými nudlemi. Zdá se to sice jako lehčí jídlo, ale i tak jsme po tom celodenním obžerství měli, co dělat, abychom to snědli. Sergio a jeho manželka (mající dohromady 50 kg i s postelí), zvládli předkrm, steak s přílohou a na závěr ještě pořádně tučný dezert. :D

Začínalo se pomalu stmívat a tak jsme nechali ten hladový páreček v klidu dojíst a šli jsme se podívat na magickou fontánu.

Strávili jsme tam snad hodinu. Seděli jsme na schodech pod národním muzeem a za doprovodu hudby jsme pozorovali měnící se barvy a kompozice fontány. Bylo to krásné. :)

Před půlnocí nás Sergio vysadil před hotelem, naše krokovací aplikace ukazovala úctyhodných 15km a my zkonstatovali, že lepšího průvodce Barcelonou jsme si prostě nemohli přát! :)
(Jen snad, kdyby příště při tom celodenním řízení tolik nepil.) :D

PONDĚLÍ

Už první večer jsme si vyhlédli jednu příjemnou kavárničku ve staré části Barri Gotic, ale když jsme tam chtěli zajít na Sangrii, bohužel už zavírali. 

Zkusili jsme tedy druhý pokus a vyrazili jsme tam na pondělní snídani. :)

Zdařilo se. :)

Poslední místo, které bylo na našem seznamu zajímavostí, které chceme v Barceloně navštívit a ještě se nám to nepodařilo, byl park Guell. A tak jsme po snídani sedli na metro a vypravili se tam. :)

Přemýšleli jsme, zda skočíme do metra, vyzvedneme si věci v hotelu a půjdeme k moři nebo se ještě někam podíváme. Horko bylo opravdu ukrutné.

Co nám ještě leželo v hlavě, bylo to - jakým způsobem bychom Sergiovi mohli za všechno, co pro nás udělal, poděkovat. Padali návrhy jako - poslat mu balíček z ČR a podobně.

Nakonec nás napadlo, že bychom mohli dojít do té vinotéky, kam nás vzal, koupit mu jeho oblíbené víno a nechat mu ho tam jako dárek. (Je tam totiž poměrně stálým hostem, s majiteli se dobře zná a lahev s jeho oblíbeným, speciálním, červeným vínem byla snad dvoulitrová, takže by to snad mohl ocenit.) 

Věděli jsme, že to bylo v jedné uličce nedaleko chrámu Sagrada Família a tak jsme se tam vypravili. Směrovky od Parku Guell k Sagradě vedly a tak jsme se jich drželi. Bohužel jsme netušili, jak moc je to daleko.

K Sagradě jsme sice po nějaké době došli, prošli jsme také všechny uličky v jejím okolí. Chodili jsme sem a tam, snažili se identifikovat místo, kde jsme parkovali, kde jsme byli později na kávě, ale nic, pořád nic. Dokonce jsme měli v mobilu jednu fotku velkého bílého rohového domu s černými okny, kterou jsme pořídili po cestě z vinotéky do kavárny, protože se nám prostě líbil, ale ani to nepomohlo. 

Vinotéka se asi přes noc vypařila.

A nebo jsme z ní předešlý den odcházeli tak ovíněni, že jsme si ten směr, množství zatáček a uliček prostě nezapamatovali. :)

Už jsem umírala hlady. Mé sandálky byly zralé tak do popelnice a moje tělo na pláž.

Když jsme se tedy místo hledání vinotéky přesměrovali na hledání restaurace, najednou to přišlo..

Místo na parkování identifikováno a hned naproti tomu přes ulici prosklené výlohy s vínem. Huráá..

!Zavřeno.. Zamčeno.. Zabedníno!

Ve vedlejším stánku s rychlým občerstvením jsme se dozvěděli, že je přece každé pondělí zavřeno. To nevíte? Ne, nevíme!

Ani jeden už jsme se nezmohli na slovo. Usedli jsme do první restaurace a objednali si každý rovnou celé menu.

 Můj předkrm byl velký asi jako celé hlavní jídlo. :D Pizzu jsem tedy snědla už jen z poloviny a jako zákusek jsem si musela dát studený meloun, víc bych nezvládla. Tom se statečně popasoval s polévkou, hlavním jídlem i pana cottou. :D