A jak pokračovalo naše putování z NEW ORLEANS na Floridu?

Středeční den byl vážně dlouhý, čekala nás sice skvělá snídaně, ale potom následovalo čtyřhodinové čekání na recepci až Tom dorazí z jednání, pozdní oběd a dlouhých 6 hodin v autě.

......................................................

Před hotel jsme dorazili kolem 10 večer, ale nikde nikdo. Žádná recepce. Žádná informační tabule. Prostě nic..

Jak jsme se posléze dozvěděli, nejednalo se totiž o běžný hotel, ale apartmánový komplex, kde každý apartmán vlastní soukromá osoba, která do něj buď pravidelně jezdí, nebo ho pronajímá hostům, jako jsme například my. Vzhledem k tomu, že jsme ubytování našli na booking.com, nenapadlo nás to nějak blíže studovat. Chtěli jsme prostě něco s vlastní kuchyní, velkou terasou a výhledem na moře a tohle bylo přesně ono. :)

Jen ty informace v e-mailu jsme si měli přečíst důkladněji doma a ne až na místě.

Check-in se totiž musel provádět na recepci jednoho většího hotelu v centru města a tak jsme se zase hezky vrátili 3km zpět pro klíče a jeli se konečně ubytovat.

.....................................................................

Pohled, který se nám naskytl hned ráno po probuzení, však za tu strastiplnou cestu stál. :)

Z lednice jsem vyndala meloun, hromadu ovoce, připravili jsme si pohodovou snídani na terase a čekali, jestli sluníčko nabere na síle a my budeme moct konečně vyrazit na pláž.

Vzhledem k tomu, že jsme jeli na severní část Floridy, protože víc na jih bychom to prostě autem už časově nezvládli, nebyla předpověď na všechny 3 dny úplně růžová.

Ale zrovna první den mělo být docela hezky. :)

A ačkoli se to vůbec nezdálo,

protože foukal větřík, voda byla ledová a od pána, co půjčoval na pláži lehátka jsme se dozvěděli, že právě náš první den na pláži, je oficiálně i první den letošní sezóny na pláži, že i on půjčuje lehátka v tomto roce poprvé,

tak to sotva vykukující sluníčko mělo teda zatraceně velkou sílu! A to takovou, že spálenou kůži na nohou a puchýřky z prvního dne mám ještě dnes (týden a půl od návratu) :D

Se sestrou jsme tedy vyrazily na pláž. Já jsem se (vzhledem k těhotenství). z větší části umístila pod slunečník. Mazání mi logicky přišlo zbytečné. ,,Zas takové vedro není a koukají mi přece jenom nohy" říkala jsem si.

Sestra to nepodcenila, namazala se od hlavy až k patě a lehla si s knížkou na sluníčko.

(Jasně, že jí to opálení teď tiše závidím). :/

Tom měl v plánu zůstat na terase a pracovat.

Plán to byl hezký, ovšem do té doby, než zjistil, že náš apartmán nemá wifi.  Podařilo se mu sice propojit telefon s počítačem a využít tak sdílených dat jeho tarifu, ale během dopoledne se mu je také podařilo všechny vyčerpat. A tak mu nezbylo, než dorazit za námi. Na pláži, k překvapení nás všech, wifi byla a tak mohl těch zbývajících pár hodin práce spojit i s občasným vykoupáním. On do té ledárny totiž na rozdíl od nás vlezl.

 Ale spálil se taky :)

Já si dala jako úkol dne - zajistit na následující dny pro Toma wifi v apartmánu. Chytali jsme jich tam asi 12, ale všechny byly zabezpečené. A tak vždycky, když jsem šla z pláže domů na toaletu nebo pro něco na zub, zkusila jsem zaťukat na pár okolních bytů, zda by mi někdo za nějakou menší úplatu neposkytl soukromé heslo. Bohužel, buď jsme se nedoťukala nebo wifi také neměli nebo dát heslo té spálené (možná těhotné, možná prostě jen tlusté) chudince v černých šatech s rozcuchanýma vlasama, nechtěli.

Až kolem 8 večer jsem slavila úspěch. :)

Dva mladí kluci, co bydleli nad námi byli ochotní, milí a vstřícní.

Tom si dokončil svou práci, já pečovala o své popálené nohy a sestra si užívala poslední zbytky sluníčka na terase.

V pátek bylo už od rána mírně pod mrakem a tak jsme se trochu obávali, že to na nějaké slunění na pláži vůbec nebude.

A tak Tom pracoval a my vyrazily na průzkum. Dostaly jsme za úkol najít nějaké fajn místo s dobrou mexickou kuchyní, kde bychom se společně najedli následující den před odjezdem.

Místo nalezeno, sluníčko nabralo na síle a tak jsme se odpoledne zase přesunuli na pláž.

A protože jsme ke klíčům od apartmánu dostali asi 4 vouchery na drinky do nějakého supr trupr mega bomba vyhlášeného clubu, vyrazili jsme v podvečer ještě na procházku do města.

To by se nám ale nesměla do cesty postavit ta palačinkárna.

Božínku.. Já z toho mám zážitek snad na celý život.

To bylo po tom výhledu z terasy snad to nejlepší z celé Floridy. :)

Obří palačinka, po celé její délce položený dlouhatánský kus luxusního krémového cheesecaku, bílý jogurt/nebo šlehačka, posypáno granolou  + ovoce dle výběru. V mém případě maliny, sestra zvolila banán a to vše polité čokoládou a zarulované do kornoutu.

Tomovu palačinku s masem, omáčkou a špenátem komentovat nebudu. To je zase úplně jinej level.

No podívejte se sami.:)

Ač jím vždycky nejrychleji z celé naší výpravy, tak tentokrát se na mě opravdu dlouho čekalo. Vychutnávala jsem si každé sousto. Rozplývala jsem se blahem.

Jen si na to vzpomenu, sbíhají se mi sliny. :)

.....................................................................

Prošli jsme město, dali si pár drinků v tom supr trupr clubu (já samozřejmě nealko drinků), a když začal konečně hrát DJ a club se začal plnit, byli jsme vyhozeni.. Teda, ne doslova.  Byli jsme pouze požádáni o předložení dokladů, protože v 9 večer se prý podvečerní bar mění v club a tak všichni hosté musí mít na ruce pásku a tu získají až po prokázání své plnoletosti (v USA to znamená 21 let a prokázat se musíte pasem nebo americkým řidičákem). A protože sestra neměla ani jedno, pouze českou občanku a řidičák, a protože jsme neměli náladu se tam dohadovat, a protože já už měla po těch nealko drincích žáby v břiše a z množství ledu už mi drkotaly zuby a navíc na nás doma čekaly sušenky se sýrovým dipem, rozhodli jsme se club dobrovolně opustit. :)

....................................................................

Sobotní ráno..

Vzhledem k předpovědi -  chladno a zataženo jsme se rozmýšleli, zda nevyrazíme domů už ráno.

Naštěstí jsme si to včas rozmysleli a dobře jsme udělali. Kolem 10 se udělalo tak krásně, že jsme se mohli až do 3 odpoledne válet na pláži.

Teda - krásně. Já měla pod slunečníkem vesměs furt husí kůži, jak pofukoval větřík, ale na sluníčko už mě Tom nepustil. :/

Ve 3 jsme sbalili věci a vyrazili na slibovanou mexickou kuchyni, Tom si moc pochutnal.

Já ne..

No, dobře..

Já prostě nemohla odjet bez toho, aniž bych si znovu dala tu palačinku.

A tak se jelo do palačinkárny. :) Sestra si dala slanou a já opět tu svojí, jen jsem tentokrát k malinám přidala ještě borůvky.

OMG.. To byla věc!

Už skoro dva týdny sestru přemlouvám, ať si takovou palačinkárnu otevře v Čechách a ona si prostě nedá říct. :D

No nic, všichni jsou nacpaní k prasknutí, může se jet domů.

A tak následovalo dalších 5 a půl hodiny v autě a 10°C v Atlantě. :/

.................................................

Jestli jste čekali nějaké krásné obrázky z Floridských pláží, měst, z Miami, tak vás asi zklamu. Byl to opravdu jen výlet za sluníčkem na severní část Floridy. :)

Nuda, co?

Abych vás tedy alespoň trošku navnadila, pokud se třeba na dovolenou na Floridu chystáte, něco vám ukážu. :)

Je to přesně dva roky, březen 2015, kdy jsme se s Tomem vydali na naše třítýdenní putování po Floridě.

Byla to naše první velká společná cesta. Já neměla s podobným cestováním žádnou velkou zkušenost. A letadlem jsem od mé operace hlavy také neletěla. Takže to bylo hned několik výzev najednou.

Vše dopadlo na jedničku. Viděli jsme snad vše, co jsme vidět chtěli a zažili jsme opravdu neskutečná dobrodružství.. 

Třebaaaa...

když jsme několikrát spali v autě na místech, kde to bylo zakázané,

když jsme spali na Key Westu na gauči, v mini bytě u nějakého Turka, kde celkem žilo a spalo asi 10 lidí,

 když nám ráno vešla do pokoje slepice,

když nám odtáhli auto se všemi věcmi, doklady a penězi,

když Tom běžel 15 km v žabkách, aby naše auto získal zpět,

když platil pokutu $100, které se nám předešlý den díky noclehu u Turka, podařilo ušetřit za hotel,

když jsme se na Miami opili tak, že jsme z party na pláži netrefili zpátky do hostelu,

když jsme při obyčejné procházce v parku narazili na obrovského krokodýla,

a nebo třeba když Tom v Orlandu ztratil svůj úplně nový iPhone, který už nenašel.

Prostě story hned na několik článků. :) Třeba se mi je někdy podaří napsat.

Prozatím vás alespoň zásobím fotkami.

Na naše cesty po Floridě vzpomínám téměř denně, takže pokud máte tu možnost, určitě jeďte. :)

Fotky jsou nic moc, to se předem omlouvám. V té době jsem měla ještě starý telefon a Tom ten svůj  ztratil, takže prostě máme, co máme. :)

A tady jen tak na ukázku, co všechno jsme projeli (mapa vlevo) a jaká města jsme navštívili (mapa vpravo).

Bohužel, ani na jedné z nich nejsou opravdu všechna místa, kde jsme byli. :)