NEW ORLEANS

17:14





Pokud jste četli předchozí článek, určitě víte, že tady máme na návštěvě mou sestru a to hned na celý měsíc březen. Původní plán sice byl, že ji pozveme až na léto, ale vzhledem k 40 stupňovým vedrům a 95% vlhkosti jsme to trochu přehodnotili. Být místo výletů měsíc zavření někde v klimatizovaných místnostech, to postrádá smysl. A tak když jsme koncem ledna objevili letenky na březen za překvapivě nízkou cenu, nebylo na co čekat. 

Přemýšleli jsme, jaký program bychom mohli vymyslet, aby se sestra nenudila.
Na nějaké treky v horách jí moc neužije, šplhat se někam kvůli nějakému ,,úžasnému,, výhledu jí přijde naprosto zbytečné.. co se přírodních krás, stromů a květin týče, tak jí asi největší radost udělá piknik v parku. :)
Zato procházky po městě, kavárny, návštěvy restaurací, poznávání místních zvyklostí a kultur, to je její.
New York byl vždycky její ,,americký sen,, a byla by asi škoda, aby se vrátila po měsíci z USA a svůj sen si nesplnila. Pojďme si říct - Atlanta prostě není New York..
A protože měla nedávno 25. narozeniny, rozhodli jsme se, nadělit jí ho jako dárek. :)
..........................................................
Proč jsme do našeho programu zařadili i New Orleans?

Tom měl pár dnů po sestřině příletu naplánovanou třídenní výstavu právě v New Orleans a protože jsme sestru chtěli vzít na pár dnů také někam za sluníčkem (logicky na Floridu - protože to je v dojezdové vzdálenosti autem), rozhodli jsme se to všecko spojit dohromady a udělat takovou okružní jízdu. :)
......................................................
V neděli ráno jsme si tedy přivstali, posnídali a vyrazili na cestu. Projeli jsme skrz Atlantu a zamířili dál na jih. Ještě jsem do sebe nestihla nasoukat ani celou čtvrtou sestřinu mandlovou sušenku a stát Georgia už jsme viděli jen ve zpětném zrcátku. 
V Alabamě jsme měli v plánu navštívit hlavní město Montgomery, obchůdek s pekany a menší městečko Mobile. 
Montgomery nás upřímně moc nenadchlo. V Downtownu jsme nepotkali živáčka, starobylá kultura se mísila s prosklenými budovami a o kavárnu ani restauraci jsme bohužel nezavadili. 
Ale odvážím si odtud jiný poklad - společnou fotografii s mou sestrou (kterou mi ovšem opět zakázala zveřejnit).  Po článku z Říma jistě víte, že ona se prostě NIKDY nefotí!
Snad mi i bez důkazů uvěříte, že jsem si její návštěvu nevymyslela a je tady opravdu s námi. :D






Chuť po Montgomery jsme si spravili zanedlouho a to v Priester´s Pecans Store (www.priesters.com)
Ochutnali jsme snad všechny druhy pecanových ořechů, od těch v karamelu až po ty citronové, ochutnali jsme také pecanovou zmrzlinu.  No, kdybych mohla, koupím si to všecko.. :) 



Městečko Mobile bylo o něco přívětivější. :)
Zaujala nás především taková prazvláštní výstava obrazů.


A z kaváren a restaurací jsme si tentokrát mohli dokonce vybírat.


Nás si nakonec svým vzhledem a množstvím piv na čepu (102) získala tahle sympatická Bier Garten.


Posilněni jsme pokračovali dál. 
Sestra nám začala číst z průvodce o americké historii, objevení Ameriky, Indiánech, osidlování území, občanské válce a my se najednou, aniž bychom si toho všimli, ocitli ve státě Mississippi. 
Tady jsme sice žádnou plánovanou zastávku neměli, ale i tak jsme se dostatečně zdrželi. 
V lesích kolem dálnice vypukly obrovské požáry, takže provoz byl omezen na minimum. 
....................................................................
Sluníčko pomalu zapadalo a my se konečně dokodrcali do státu Louisiana.
Už jen kousek a jsme v New Orleans. Hurá..
10 hodin v autě bylo náročných, ale to nás neodradilo od krátké večerní procházky a jedné příjemné zastávky před spaním. (Tom si po 10ti hodinách za volantem jedno točené opravdu zasloužil.) :)



Ráno si pak přivstal a zmizel na výstavu. My jsme si užili velkolepou (na USA až překvapivě dobrou) hotelovou snídani a v 11 jsme se vypravily do města.


Prochodily jsme ho křížem krážem a kolem půl 3, když už jsme hlady skoro šilhaly, jsme konečně objevily restauraci, kde bylo také něco jiného než mořské plody a New Orleanské speciality (všechno ostré).


Promenáda kolem řeky Mississippi
Promenáda kolem řeky Mississippi

K večeru jsme odpočívaly a já se trochu pověnovala blogu. Žádný extra zajímavý program, ale ty kilometry v nohách už nám nějak stačily. :)
.................................................................................

Ovšem ráno... to bylo o dost zajímavější.
Tom si mohl tentokrát trošku přispat a tak jsme se dohodli, že půjdeme na snídani všichni společně.
Zrovna si povídal se sestrou v jejím pokoji, když se náhle z koupelny ozval šílený řev. 
Stála jsem nad umyvadlem, křičela, brečela, mávala rukama, střídavě pouštěla vodu a znovu ječela. Tom, který právě přiběhl, vůbec netušil, co se děje. 
Tak já vám to tedy řeknu, co se děje... O Vánocích jsem si v ČR koupila v DM nějaký běžný roztok na čočky, dovezla jsem si ho do USA, ale protože jsem tady ještě jeden nedopotřebovaný měla, odložila jsem ho na později. V neděli přišel jeho čas, bezmyšlenkovitě jsem ho přelila do malé cestovní lahvičky a do kosmetické tašky přihodila také nové pouzdro, které bylo v krabičce spolu s ním. Na cestu autem jsem si vzala brýle, v pondělí ráno si nasadila čočky, které jsem vyndala ze starého pouzdra a ještě původního starého roztoku a večer jsem je pouze dala zpět do starého pouzdra, ale POZOR - nového roztoku. 
V úterý ráno v rychlosti vyjmu jednu čočku z pouzdra, dám si jí do levého oka a dál už to znáte. 
Po několika vteřinách křiku a slz se mi podařilo čočku z oka vyndat, ale to bylo tak vše. Tom odjel na výstavu a já si začala užívat skvělý den.
Celé úterý mi z oka tekly slzy, bolelo mě každé mrknutí, bolel mě kontakt s jakýmkoliv světlem, nemohla jsem se dívat do mobilu, do počítače, do sluníčka nemohla jsem si vzít ani sluneční brýle, protože bez dioptrických bych nic neviděla. Oko bylo uvnitř poleptané a celé úplně rudé. Mým nejlepším přítelem se stal kapesník a mokrý ručník.
Naši naplánovanou 6km procházku na proslulý hřbitov jsem nějak zvládla, kupodivu ráno to ještě nebylo úplně nejhorší.

Lafayette Cemetery


Lafayette Cemetery

Lafayette Cemetery

Muzeum občanské války


Louis Armstrong Park

Louis Armstrong Park

Po cestě zpět jsme se se sestrou sice u Pelikána odměnily dobrým obědem, ale kdybychom se neodměňovaly, nechytila by nás po cestě zpět ta šílená průtrž mračen. 
V hotelu jsme věci usušily a já si začala hledat na internetu, kde se stala chyba. 
Aháá.. Čistící peroxidový roztok na kontaktní čočky.

Cituji: ,,Peroxidový roztok je v dnešní době označován za nejlepší možnou péči, kterou svým kontaktním čočkám můžete dát. Čistí a desinfikuje jako žádný chemický roztok a neobsahuje žádné konzervační látky, takže je velice účinný a zároveň šetrný, vhodný i pro velmi citlivé oči.
Jediný problém je v tom, že peroxidový roztok pro tak dokonalé vlastnosti obsahuje, jak už jeho název napovídá, peroxid vodíku – látku, která mírně poškozuje tkáně, a v kontaktu s okem může být dost nepříjemným zážitkem!! (Vážně? :D)
Po styku peroxidu vodíku s katalyzátorem na dně pouzdra začne probíhat reakce, kdy se peroxid rozkládá na vodu a kyslík – unikající bublinky kyslíku čočky mechanicky čistí a desinfikují. Reakce je bouřlivá a v množství nalitém do pouzdra trvá cca 6 hodin, než v pouzdře zůstane bezpečně jen voda. (speciální pouzdro a 6 hodin? :D)
Peroxid vodíku: Hlavní složka peroxidových roztoků je tím hlavním problémem, který odrazuje v jejich používání. Když se nezneutralizovaný peroxid vodíku dostane do očí, způsobí velké štípání a pálení, může dokonce lehce poleptat povrch oka. Poleptání oka v kontaktu s peroxidem způsobuje to, že součást složení peroxidu odebírá volné elektrony z buněk oka a tím ničí jejich stavbu. (Paráda!)

Jako to jsem vážně tak blbá, že jsem si toho v tom obchodě nevšimla? Nebo jsem chtěla vyzkoušet něco nového a prostě jsem to jen za ty dva měsíce zapomněla? Teď už je to asi jedno.. Za blbost se platí. 
Čočky jsem přendala do nového pouzdra (které beztak nefunguje, protože po 6ti hodnách se žádné bublinky neodpařili.) A po zbytek naší okružní jízdy zůstanu asi věrná svým drahoceným brýlím. :D

Oko jsem si tím 15minutovým koukáním do počítače zase tak podráždila, že jsem zbytek večera strávila opět se svými nejlepšími přáteli - kapesníkem a mokrým ručníkem. 
Sestra se dívala na televizi, což já nemohla, psát článek na PC jsem taky nemohla, dělat cokoli na mobilu jsem taky nemohla, ani číst knížku jsem nemohla. Zoufalství mě dohnalo k tomu, že jsem asi na hodinu a půl usnula a pak jsem napsala článek! TUŽKOU NA PAPÍR! :D

.......................................................................

Tak si tak říkám, že už mám docela slohovku, my se pomalu chystáme k odjezdu a vy jste se toho z New Orleans zatím moc nedozvěděli. :) 
Upřímně, v pondělí, když jsme procházely celé město, bylo tak divně zataženo, že večer říkám sestře: 
,,Hele ty fotky z dneška jsou uplně na h....o, jak bylo pod mrakem a skrz svítilo do foťáku to sluníčko. Všechno je to děsně tmavý. Nebudu mít co dát na blog. :/ 
Ségra: Půjč mi to prosimtě, já s tím něco udělám."
Já: ,,Cože? Ty? Vždyť nesnášíš jakýkoliv filtry."
Ségra: ,,To nesnáším no.. Já taky žádnej filtr používat nebudu, jen tam hodim víc jasu a uberu na sytosti, to bude stačit."
Já: No, tak to jsem zvědavá, ani nejlepší filtr by ti nestačil."
Na výsledek můžete mrknout sami. :))



tramvaj na Canal Street

French Quarter - Francouzská čtvrť 

French Quarter - Francouzská čtvrť 

French Quarter - Francouzská čtvrť 

French Quarter - Francouzská čtvrť 

St. Charles  Ave

St. Charles  Ave - pozůstatky z festivalu Mardi Gras

St. Charles  Ave - pozůstatky z festivalu Mardi Gras
French Quarter - Francouzská čtvrť

French Quarter - Francouzská čtvrť




St Charles Ave - tramvaj

French Quarter - Francouzská čtvrť - Jackson Square

French Quarter - Francouzská čtvrť

Já ty fotky miluju, od chvíle, kdy jsem je viděla. 
Snad se líbí i Vám. ;)
My se jdeme pomalu přesunout na Floridu a vy se tak můžete brzy těšit na nový článek. 


Více na:

You Might Also Like

1 komentářů

Like us on Facebook

Flickr Images

Subscribe